Moje léto 2008 a Master Craft Pro Tour

Master Craft Pro Tour je název řady závodů ve vodním lyžování, které jsou organizovány a sponzorovány jedním z největších výrobců člunů pro vodní lyžování. V každém jednotlivém závodě  jsou vypsány výhry a to v hodnotě kolem 50 000 dolarů. Proto jsou tyto závody svátkem každého, kdo se kolem vodního lyžování pohybuje, nebývá totiž zvykem, že by kromě hřejivého pocitu z dobrého umístění byly i hmotné výhry.  Na závod se musíte kvalifikovat svými výkony, takže k vidění je opravdu jen to nejlepší. Letos přibyla i obrovská novinka v podobě webcast-tv, která všechny jízdy vysílá živě do celého světa.

Jeden závod se jel i  na Floridě v Destinu a to ve světoznámé Cory Pickos Water Ski School. Cory Pickos je legenda vodního lyžování, na svém kontě má přes 25 světových rekordů a za svým domem má dvě překrásné jezera speciálně postavená na vodní lyžování. Já, Adam Sedlmajer a můj kamarád, Daniel Odvárko, jsme shodou okolností s Corym dobří přátelé a několikrát jsme u něj trénovali. Jakmile jsme se dozvěděli, že bude hostit tento závod, rozhodli jsme se ošidit naše rodiny a kamarády doma v Česku a zůstat ještě pár měsíců po konci školy na Floridě. Cory nás přivítal s otevřenou náručí, protože zkušených řidičů člunu není nikdy dost a tak jsme již 10. Května dorazili do Destinu.

Závod se měl konat 4 až 6 července, takže jsme měli opravdu spoustu času na přípravu no a samozřejmě i na jiné závody. Já jsem se přihlásil na US Open do 21 let a Dan, který se díky svému věku nemohl kvalifikovat, zkusil své štěstí na v pořadí třetí zastávce Master Craft Water Ski Tour, která se konala v Alabamě. Tento závod byl pouze v disciplíně slalom a Dan se stal prvním Čechem v historii, který startoval na Pro závodě. Vůbec nám neudělal ostudu. Podal velmi vyrovnané výkony, které mají hodnotu jedna a půl bojky na laně dlouhém deset metrů (čtěte článek co je to vodní lyžování), to je jen o jednu objetou bojku méně než český rekord. Dan skončil těsně před branami semifinále a to na pěkném patnáctém místě a za sebou nechal lidi, kteří už se na Pro Tour nějaký ten pátek pohybují. Na všechny proto udělal velký dojem a lidé si  konečně začínají uvědomovat, že česká lyžařská scéna se pohybuje na skutečně dobré úrovni.

Zatímco  Dan školil profíky v Alabamě, já jsem jel bezmála dvanáct hodin do Ohia. Tam na mě čekalo velmi pěkné závodiště a bezmála tisíc fanoušků. V sobotu jsme měli v plánu kvalifikaci. Zajel jsem  jedna a půl bojky na laně dlouhém deset metrů a na dálku jsem tak vyrovnal Danův výkon. Mě ale poté čekali ještě dvě disciplíny a to triky a skok. Bohužel se nám ale trochu pokazilo počasí a začal foukat velmi silný vítr. To samozřejmě ovlivnilo naše výsledky. A tak jsem zajel v trikách lehce podprůměrných 8400 bodů (můj osobní rekord je 10300) a skočil jsem 55.5 metrů, což byl v daných podmínkách vhodných spíše na pouštění draků dobrý výkon. Na hotel jsem proto odjel znepokojen z mých výsledků, ale plný radosti, že jsem to vlastně všecko přežil. Druhý den bylo všecko jinak. Ráno byla celkem zima, holt Ohio není jako Florida, ale za to bylo slunečno a bezvětří.  První disciplínou byl jako obvykle slalom. Já jsem bohužel nedokázal zopakovat  výkon z kvalifikace a upadnul jsem již na páté bojce na laně dlouhém jedenáct metrů. Tento výkon mi nakonec stačil “jen” na druhé místo. V trikách jsem poté obhájil svojí  pozici s prvního kola a stal jsem se US Open Šampión v trikách. Na skoky nastaly ideální podmínky. Začal foukat jemný protivítr a to je asi to nejlepší co si skokan může přát- díky proti větru naberete mnohem větší výšku, protože máte mnohem větší oporu ve vzduchu.  Dané podmínky jsem dokázal zúročit a posunul jsem hranici českého rekordu téměř o tři metry na hranici 63.3 metrů. Moje výsledky a umístění mi nakonec hodili i první příčku v kombinaci a tak jsem se vracel “domů” do Destinu s novým českým rekordem a se třemi prvními místy z US Open do 21 let- triky, skok, kombinace.

Po příjezdu domů jsme samozřejmě začali znovu pilně trénovat, protože do našeho hlavního závodu zbývalo už jen pár dní. S blížícím víkendem se na jezeře začalo objevovat víc a víc známých lidí. Jezero si před závodem přijel zkusit třeba Jaret Llewellyn, čerstvý mistr světa a světový rekordman, a tak se mi dostalo té pocty a mohl jsem pří jeho jízdě řídit člun,což vám možná nepřijde tak extra ale udržet člun v dráze při skocích dlouhých přes 70 metrů je celkem složitá záležitost. Nicméně přišla sobota a s ní i první kolo závodu. Na slalomovém jezeře se nám první představily ženy. Šest z dvanácti holek objelo všech šest bójek na laně dlouhém dvanáct metrů, což je na ženy celkem dost vysoká úroveň. První se potom umístila Whitney McClintock a v těsném závěsu za ní potom Regina Jaquess, která kvůli své poraněné ruce začala naplno trénovat jen týden před závodem a dokázala se tak vrátit s neuvěřitelnou formou. Potom byli na řadě kluci. Já sám jsem byl nasazený asi tak do půlky startovního pole. Kluci zajížděli celkem pěkné výsledky, byl jsem ale překvapený, že žádný z nich nedokázal objet všech šest bójí na laně dlouhém jedenáct metrů. To mi samozřejmě na klidnosti moc nepřidalo, protože já věděl, že jestli se chci udržet ve hře, potřebuji na jedenáctce objet všech šest a potom se dostat aspoň na druhou na laně, které má délku 10.75 metrů. Což se mi nakonec povedlo tak na půl- jedenáctku jsem objel, ale bohužel jsem udělal jen jeden a půl bojky na desíti metrovém laně (Jedna půl bojky znamená, že jsem se rozsekal na druhé bojce). Po mě na startu byl už jen můj tréninkový partner, ale bohužel také soupeř Javier Julio, který se na desítce dostal o kousek dál a po slalomu byl tedy v čele kombinačního závodu. Po krátké pauze byli na řadě triky. Já sám jsem zajel celkem průměrné skóre- 9180 bodů. Spadnul jsem na mém posledním backflipu a rozhodčí mi neuznali jeden cvik v jízdě za nohu. Triky tedy pořadím řádně zamíchali. Do vedení se dostal Jimmy Siemers, bývalý mistr světa a v závěsu za ním úřadující mistr světa Jaret Llewellyn. Na třetím místě pak byl Javier Julio, pár bodíků za ním já a kousek za mnou Felipe Miranda z Chile. U holek se na přední pozici udržela Regina, která předvedla největší ženské skóre a to 8110 bodů. Poslední disciplínou dne byli skoky. Začal nám foukat lehký  protivítr z čehož byli všichni samozřejmě nadšení. Po skokách se opět míchalo pořadím. Na první příčku se dostal Jaret se svým 72 metrovým skokem. Na druhé místo se dostal Jimmy a na třetím se udržel Javier. Já sám jsem měl neuvěřitelné skoky. Skočil jsem 63 metrů a zaostal jsem pouhých třicet centimetrů za svým českým rekordem. Tenhle výkon mě udržel v průběžném bodování na čtvrtém místě, ale Javiera náskok se celkem ztenčil a to na pouhých 11 bodů, což odpovídá jedné objeté bojce navíc nebo třeba půlmetru na skokách. Na jezeře potom pokračovala lehká afterparty. Já šel ale brzo spát, protože jsem se musel koncentrovat na další den. Třetí místo bylo tak blízko!

Druhý den se opět začínalo slalomem. Já jsem byl předposlední na startovní listině a na vodu jsem vyjížděl s vědomím, že se musím hodně přiblížit k Českému rekordu. To by mi zaručilo těsnou třetí příčku před dvěmi zbývajícími disciplínami. Což se nakonec stalo.Vyrovnal jsem Český rekord,který má hodnotu 3 objeté bóje na laně dlouhém deset metrů a dostal jsem se na třetí příčku před Javiera, ale pouze o jeden bod což není prakticky nic. Na prvních příčkách se nic nezměnilo a tak se boj odehrával pouze o to třetí  místo. Vše ovšem mohli změnit triky. Já spolu s Javierem jsme zatrikovali v prvním kole pod hranici svých možností a tak by úspěšná jízda jednoho z nás opět zamíchala pořadím. Na vodu jsem první vyjel já. Snažil jsem, ale v půlce své druhé sestavy upadnul. Nezlepšil jsem si tedy skóre z prvního kola a můj náskok se tedy také nezměnil. V tom ale na vodu vyjel Javi. Svůj první průjezd zvládnul na jedničku.Do času se mu vešli všecky jeho backflipy a tak už mu zbývalo jen projet bez pádu svojí sestavu za nohu a třetí příčku by měl v kapse. To se ale nekonalo. Javi padnul v půlce své sestavy a já věděl,že zlepšení na jeho skóre taky nehrozí a tak vše zůstalo na skokách. Úkol byl jasný. Abych se udržel na třetí příčce musel jsem se zlepšit o stejný počet centimetrů o které se zlepší Javi. Což zní možná celkem lehce, ale Javi v prvním kole skočil pouhých 60 metrů, což je zhruba tři metry od jeho osobního rekordu. Měl jsem výhodu, že Javi startoval přede mnou, takže jsem věděl do čeho musím jít. Naštestí pro mě se ale Javi ani jedním skokem nezlepšil a tak jsem mohl na vodu vyjet bez nějakých větších nervů. Což se ale také zúročilo. Opět mi vyšel jeden skok a já posunul hranici českého rekordu na 63.7 metrů.

Takže jaké bylo umístění? V ženách se díky svým trikám dostala na první příčku Natalia Berdnikava, hned za ní byla Regina Jaquess a na třetím místě Lucine Clementine. Natalia si svými výkoný odnesla domů pěkných 11000 dolarů. A u chlapů? Na prvním místě Jaret Llewellyn, na druhém Jimmy Siemers a na třetím místo bylo moje. Moje radost se nedala popsat. Byl to můj první profesionální závod a mě se hned podařilo dostat mezi první tři, za to jsem si domů odvezl 1000 dolarů a široký úsměv na tváři. Moji radost nemohl pokazit ani Dan, který mi hned poté sdělil, že zrovna v závodě překonal můj Český rekord ve slalomu a tudíž posunul jeho hranici na čtyři bójky na laně dlouhém deset metrů. Večer už jsme jen vyrazili do místní mexické restaurace na pár margaritek a druhý den ráno hurá po skoro roce domů.